Vztah mezi rodiči a dět­mi patří k nejdůležitějším vztahům v našem živ­otě. Právě v rod­ině se učíme důvěře, bezpečí, lásce i tomu, jak nava­zo­vat vztahy s ostat­ní­mi lidmi.

Úkolem rodičů je své děti chránit, pod­porovat a provázet je na ces­tě k dospělosti. Ste­jně důležité je ale také pos­tup­ně jim předá­vat odpověd­nost za vlast­ní živ­ot a dát jim pros­tor stát se samostat­ný­mi osobnostmi.

Tomu­to pro­ce­su psy­chol­o­gové říka­jí zdravá sep­a­race.

Přestože slo­vo „sep­a­race“ může znít nepří­jem­ně, nez­na­mená odcizení ani přerušení vztahu. Zna­mená něco mno­hem důležitějšího – možnost vyrůst v člově­ka, který dokáže žít svůj vlast­ní živ­ot a zároveň si zacho­vat lásky­plný vztah se svý­mi rodiči.

Co je zdravá separace?

Zdravá sep­a­race je přirozený psy­cho­log­ický pro­ces, během kterého se dítě pos­tup­ně osamostatňuje.

Nejde pouze o odstěhování z domo­va nebo finanční nezávislost.

Skutečná sep­a­race probíhá přede­vším uvnitř.

Člověk pos­tup­ně získává odvahu:

• dělat vlast­ní rozhodnutí,
• nést za ně odpovědnost,
• vytvářet si vlast­ní názory,
• zvlá­dat běžné živ­ot­ní situace,
• budovat part­ner­ské vztahy,
• důvěřo­vat svým schopnostem.

To vše při vědomí, že své rodiče může nadále milo­vat a vážit si jich.

Kdy se separace nedaří?

Každá rod­i­na je jiná.

Někdy rodiče dítě chrání déle, než je potře­ba. Jindy mají obavy z jeho samostat­nos­ti nebo se bojí, že o něj při­j­dou. Někdy je vztah mezi rodičem a dítětem nato­lik úzký, že je pro obě strany těžké při­pustit, že dítě dospělo.

Ve většině pří­padů nejde o špat­ný úmysl.

Čas­to za tím sto­jí lás­ka, stra­ch, nejis­to­ta nebo živ­ot­ní zkušenosti.

Přesto může vzni­knout vztah, ve kterém dospělý člověk nemá dostatek pros­toru pro vlast­ní život.

Jak může vypadat nedostatečná psychická separace?

Navenek může všech­no půso­bit úplně normálně.

Dospělý člověk žije s rodiči nebo v jejich blízkosti, tráví s nimi hod­ně času a mají vel­mi blízký vztah.

Blízkost sama o sobě není problém.

Důležité je, zda má člověk možnost být sám sebou.

Varovný­mi signá­ly mohou být například:

• potře­bu­je souh­las rodiče při většině důležitých rozhodnutí,
• má výčitky svě­domí, když řekne „ne“,
• bojí se rodiče zklamat,
• nedokáže nas­tavo­vat hranice,
• cítí odpověd­nost za štěstí rodiče,
• má obtíže budovat vlast­ní part­ner­ský život,
• nevěří si v běžných živ­ot­ních situacích,
• má poc­it, že bez rodiče nic nezvládne.

Někdy člověk ani netuší, že tyto poc­i­ty sou­vise­jí právě s tím, že se psy­chicky nikdy plně neosamostatnil.

Společné bydlení není problém

Dnes není výjimk­ou, že dospělé děti bydlí s rodiči déle než dříve. Důvo­dem mohou být finance, studi­um, péče o rodiče nebo jiné živ­ot­ní okolnosti.

To samo o sobě není známk­ou nez­dravého vztahu.

Rozho­du­jící není adresa.

Rozho­du­jící je svoboda.

Může dospělý člověk rozhodovat o svém životě?

Má pros­tor pro vlast­ní názo­ry, přátele, part­nera a koníčky?

Může ode­jít na vík­end, aniž by měl poc­it, že něko­mu ubližuje?

Může udělat rozhod­nutí, se kterým rodiče nesouh­lasí, a přesto si zacho­vat dobrý vztah?

Právě odpově­di na tyto otázky čas­to ukazu­jí, zda mezi rodičem a dítětem exis­tu­jí zdravé hranice.

Jak nedostatečná separace ovlivňuje psychiku?

Pokud člověk dlouhodobě neži­je podle sebe, ale podle očekávání druhých, dostává se do vnitřního konfliktu.

Jed­na část osob­nos­ti touží po samostatnosti.

Druhá se bojí, že ztratí lásku, při­jetí nebo způ­sobí rodičům bolest.

Takový kon­flikt může trvat roky.

Ner­vový sys­tém je neustále ve střehu.

Pos­tup­ně se mohou objevit:

• úzkosti,
• chron­ický stres,
• poc­i­ty viny,
• nízké sebevě­domí,
• vyčer­pání,
• poruchy spánku,
• psy­cho­so­mat­ické obtíže.

Úzkost zde čas­to není nepřítelem.

Může být signálem, že člověk dlouhodobě pot­laču­je své vlast­ní potřeby.

Jaký vliv má nedostatečná separace na partnerské vztahy?

Pokud se člověk psy­chicky neosamostat­ní, bývá pro něj obtížnější vytvářet rovno­cen­né part­ner­ské vztahy.

Part­ner může mít poc­it, že ve vztahu nej­sou jen dva lidé.

Že důleži­tou roli stále hra­je rodič.